O dřevěnou podlahu se odrážejí hlasy a tu a tam zachytí útržky rozhovorů:
„…na tripu, chápeš…“
„…v Marin…“
„…hráli Led Zep…“
„…v rauši…“
Ale to není celé knihkupectví. Zadní částí knihkupectví vévodí něco jiného: za nízkými stolky se tyčí vysoké regály, které sahají až kamsi nahoru do příšeří. Do těchto temných výšin vedou nebezpečně vyhlížející žebříky. Objemní obyvatelé těchto polic působí mnohem vážněji než knihy vepředu, a jak se zdá, zástup zákazníků si jich nevšímá. Návštěvník má ale přesto tušení, že v nejtemnějších stínech by se snad mohlo pokradmu něco odehrávat.
Necítí se ani trochu ve své kůži. Má chuť se otočit a odejít. Ale... je přece v knihkupectví. Tady by se snad dalo najít nějaké vodítko.
Když návštěvník přistoupí k pokladně, zaslechne, jak se prodavač pře s jedním ze zákazníků. Nápadně se od sebe liší, pšes široký, bytelný pult na sebe hledí dvě různé generace. Zákazník je hubený muž připomínající proutek, vlasy jako tenké provázky má stažené do culíku. Prodavač je statný chlapík, svetr mu těsně obepíná silné paže. Má upravený knírek a tmavé vlasy ulíznuté dozadu. Spíš než knihkupce připomíná námořníka.
„Toalety jsou jen pro zákazníky,“ trvá prodavač na svém.
„Minulý týden jsem si tady koupil knížku,“ protestuje zákazník.
„Vážně? Nepochybuju o tom, že jste si tu minulý týden knížku přečetl, to jsem ostatně viděl na vlastní oči, ale co se týče koupě...“ Prodavač vytáhne na stůl bichli v kožených deskách a obratně listuje stránkami. „Bohužel, mám dojem, že tady nic nevidím... Jak že se jmenujete?“
Zákazník se blaženě usměje: „Coyote.“
„Coyote, jistě... Kdepak, žádného Coyota tu nemám. Vidím tady Starchilda... a Froda... ale Coyota ani jednoho.“
„Starchild, ano! To je moje příjmení. No tak, chlape, potřebuju si odskočit.“ Zákazník - Coyote, nebo snad Starchild? - se pohupuje na patách.
Prodavač vytáhne univerzální klíč na kroužku s dlouhým šedivým střapcem a přes zaťaté zuby procedí: „Hoďte sebou.“ Zákazník chňapne po klíčí a mizí mezi vysokými regály. Cestou se k němu přidávájí dva další.
„A neloudejte se!“ volá za nimi prodavač. „Říkám abyste se ne...“ Vzdychne, pootočí hlavou a zadívá se na návštěvníka. „Takže? Co to bude?“
„Ehm, dobrý den,“ usměje se návštěvník. „Hledám jednu knihu.“
Prodavač tiše stojí a znovu si ho změří pohledem. „Vážně?“
Žádné komentáře:
Okomentovat