Zakázaná hra - lovec

Anotace: Když vcházela do obchodu, myslela si, že jen koupí dárek k narozeninám a zase půjde. Prodavačovy bledě modré oči ji ale zcela uhranuly. Když odcházela, v ruce nesla HRU a také mrazivou jistotu, že ten pohled neviděla naposled. 

Na oslavě Tomových narozenin začne Jenny společně s ostatními novou Hru hrát. Večer plný zábavy se však změní v noc hrůzy a posedlosti láskou. Hra se totiž pro sedm přátel stane novou realitou, které vládne Julian – Princ stínů. Démonický prodavač z obchodu, nemilosrdný lovec, který se nezastaví před ničím.

Zakázaná Hra začala a kdo prohraje, zaplatí…

Od téhle autorky už jsem četla pár dílů Upířích deníků. Ty jsem vzdala asi u pátého (?) dílu když jsem pochopila, že to se nezlepší. Ale na autorku jsem nechtěla zanevřít po jednom příběhu, proto jsem si přečetla i Zakázanou hru.

Děj začíná když se Jenny snaží sehnat zábavu pro narozeninovou oslavu svého přítele. Na bazén je zima, na grilování moc větrno. Náhoda ji zavede do podivného obchodu s ještě podivnějším sortimentem. V obchodu Jenny vidí hry, které vůbec nezná. Dalším překvapením je nádherný prodavač s modrýma očima. Doporučí Jenny hru v obyčejné, nepopsané, čistě bílé krabici. Jenny, aniž by se podívala dovnitř, nebo si přečetla pravidla, hru koupí. Cítí z ní podivnou energii a čím déle u sebe krabici má, tím si jistější, že to nebyl dobrý nápad. Nakonec se rozhodne, že hru hrát radši nebudou. Když však párty začne, hry si všimnou kamarádi a Hra může začít.

Začneme nápadem. Ten byl vážně dobrý. Bohužel slibuje víc, než může dát. Jenny je klasická, nesobecká, hodná a milující hlavní hrdinka, která se snaží zachránit všechny a všechno, přestože ví, že o život může přijít v celku snadno. Hra začíná tak, že si všichni na papírek musí napsat svojí noční můru. Nakonec to ale spočívá i v tom, že svou noční můru musí i prožít. Bylo tu hezky popsané přátelství mezi všemi kamarády a i ostatní vztahy a osoby celkově. Začátek se mi vážně líbil, ale čím dál jsem se dočetla, tím horší to bylo. Děj byl víc a víc tuctový, a celkově to bylo trochu klišé. U Zakázané hry se mi narozdíl od Upířích deníků líbil styl psaní, četl se pěkně a lehce, na což jsem měla přesně náladu. Ale jak už jsem psala, děj se jen zhoršoval. Knížka je tenká a čte se rychle, takže za mě je to takový -možná trochu horší- průměr. Je to škoda a ještě si musím rozmyslet, jestli vůbec budu číst další dva díly.

Četli jste to? Co vy na to? :)

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.